Umělecká díla čerpala po staletí inspiraci v ovidiovských textech, přičemž první místo mezi nimi zaujaly Proměny, platící za nevyčerpatelnou studnici témat z antické mytologie. Zájem o Ovidiovo dědictví se zvyšuje přibližně od 11. století a na vrchol popularity se jeho dílo dostává ve stoletích dvanáctém a třináctém, která se proto nazývají Ovidiovým věkem (aetas Ovidiana). V této době začínají být Proměny opisovány (vzniká i celá řada nepravých ovidiovských textů) a zařazují se mezi zcela nepostradatelné texty, které by měl znát každý umělec. Ovidiovo dílo se postupně stalo natolik výraznou autoritou, že slovo ovidiovský znamenalo obecně mytologický. To nám dokládají inventáře z barokního období, kde někdejší obrazárny obsahují řadu záznamů typu ein Ovidisches Stuck, Ovidische Sache, Ovidische Fabl či Ovidische Historie. Obdobně byly jako ovidiovské v soudobých pramenech označovány sochařské soubory – jako například „ovidiovské sochy“ z klášterní zahrady bývalého premonstrátského kláštera v Louce z ruky Lorenza Mattielliho (dnes na zámku v Jevišovicích) či „ovidiovské sochy“ duchcovské- ho zámeckého parku, autorsky spojované s Matyášem Bernardem Braunem.
...