Zajímavo je, že jsem se dal kolem Vánoc s největším zaujetím do Maupassanta a potom do Courtelina, které mi Lída poslala. Myslil jsem si, že se nebudu moci do francouzského textu pustit, ale zatím jsem se do něj zabořil s největší rozkoší, protože jsem při čtení úplně vypadl ze svého prostředí a ocitl jsem se v jiném, příjemnějším. – Košler zase cvičí se zpěváky nové zpěvy. Labský dostal už před časem táborovou službu, ale prý velmi klesá na mysli. Vůbec se velmi projevuje u velikého množství lidí veliká deprese. Slyšel jsem, jak jsou pronásledováni kreslíři, kteří si vyšli do krajiny. Dr. Vševěd byl zadržen, protože kreslil neškodnou alej, a Ing. byl zase zadržen, když na objednávku kreslil domek německého parťáka. Musel odevzdat své kresby i náčrty a ty jeden důstojník roztrhal a parťákovi vynadal… Ondřej Sekora a jeho Ferda Mravenec se stali ve třicátých letech 20. století neoddělitelnou součástí Lidových novin (Ferda navíc na Nový rok 2018 oslaví pětaosmdesáté narozeniny – roku 1933 vyšel první příběh, v němž vystupoval pod „svým“ jménem). Ovšem záhy po vzniku protektorátu musel Sekora redakci deníku (jako mnoho jeho kolegů) opustit – jeho manželka totiž „nevyhovovala“ rasovým zákonům, a on se s ní odmítal rozvést. Na sklonku války byl poslán do pracovního tábora, kde si psal deník (Deníky Ondřeje Sekory, ed. O. Müller, doslov H. Kraflová, Plus – Albatros Media, Praha 2016). Každodenní zápisky doplnil kresbami, k nimž netřeba ani nic dodávat.
- ivc -