České dějepisectví od národního probuzení často nahlíželo středoevropskou šlechtu pohledem moderních nacionálních teorií. Proto mnohdy docházelo ke zjednodušenému třídění na starobylé české rody a na „cizáckou šlechtu“, která se zpravidla obohatila v pobělohorských konfiskacích. Althannové z Vranova nad Dyjí jsou dokladem skutečnosti, že migrace šlechty mezi jednotlivými středoevropskými zeměmi v raném novověku probíhala na základě podstatně složitějších principů. Řada šlechticů přišla do habsburské monarchie z Římsko-německé říše i jiných částí Evropy například poté, co se rakouští Habsburkové stali římskými císaři a začali říšská území spravovat z vídeňského Hofburgu, kde vykonávali své úřednické, vojenské či dvorské služby. Jako odměnu získávali nejen nové tituly, ale i pozemkové majetky v Rakousích a na Moravě.
...