Už Jiljí Chládek, zakladatel české pastorální teologie, ve svých Počátcích opatrnosti pastýřské z roku 1780 nabádal bohoslovce, aby svým budoucím farníkům věnovali náležitou péči. Novopečení kněží měli mít na zřeteli nejen vysluhování svátostí, ale i účinné působení na lid obecný radou, poučením či osobním rozhovorem. Teze z konce 18. století nabyla během 19. století na všeobecné platnosti. Osoba, která vyžadovala speciální pozornost, protože se více než jiné stýkala s úřadem duchovního pastýře, byla porodní bába. Právě ona měla díky své autoritě zvláště u žen významný vliv na atmosféru obce. A farář měl ve svém vlastním zájmu zase dohlížet na porodní báby. Dá se předpokládat i určitý vliv na výběr zkoušené báby, farář totiž vystavoval uchazečce o univerzitní kurz dobrozdání o bezúhonném chování.
...