Jedním z nejslavnějších a nejčastěji zmiňovaných momentů bitvy u Hradce Králové je bezesporu hrdinný boj příslušníků rakouské dělostřelecké baterie č. 7/VIII. Jde o typický příklad instrumentalizovaného mýtu, který společně s dalšími motivy provází tradovaný příběh o válce roku 1866, respektive o královéhradecké bitvě. Ten kolísá mezi dvěma liniemi, z nichž jedna je charakterizována sérií fatálních chyb a omylů neschopného a bezohledného rakouského velení a druhá naopak ukázkami neuvěřitelné lidské odvahy a vojenské cti. K těm prvním patří například boj o les Svíb, jakési krvavé synonymum celé bitvy, po němž následoval útok rakouských záložních sborů na obsazené chlumské návrší takzvaným Úvozem mrtvých. Druhou linii reprezentuje jednak zásah záložního rakouského jezdectva v závěrečné fázi bitvy, při kterém se rakouští kyrysníci a huláni pokusili za cenu sebeobětování zamezit pronásledování ustupující armády, a jednak hrdinský čin zmiňované baterie. V obou případech se jednalo o příklady hodné následování, které mohly armádní špičky habsburské monarchie využít k propagandistickým účelům. O to víc zarazí, že nikdy nebyl vydán sebemenší konkrétní podnět „shora“, aby byla tradice těchto dvou dílčích fází bitvy pěstována.
...