Fabio Montale pověsil profesi detektiva na hřebík. Jenže když za ním přijde sestřenice s prosbou, aby jí vypátral zmizelého syna, jeho plány se rychle mění… Odtud rozvíjí francouzský spisovatel Jean-Claude Izzo v románu Chourmo (přeložila Milena Fučíková, Fra, Praha 2013) variaci na oblíbené téma boje životem otlučeného samotáře za spravedlnost. Na rozdíl od svých slavných souputníků ale Montaleho nechrání hradba drsnosti a cynismu, je překvapivě citlivý, až křehký, vyznává prosté zásady a věří v lidský život. Nedělá si o ničem iluze, přesto je opakovaně zaskočen surovostí světa. Příběh, volně navazující na první díl Izzovy marseilleské trilogie Totální chaos (česky 2008), se odehrává začátkem devadesátých let. Jihofrancouzské město trápí obchod s drogami, hospodářský i politický život svírá mafie, na předměstských sídlištích rekrutují „vousáči“ mladé Araby bez perspektivy pro ozbrojený džihád a nahnědlí násilničtí policajti horující pro Národní frontu a vzývající zlaté tele Pořádku se potají přiživují na organizovaném zločinu. Marseille je zde ovšem mnohem víc než pouhá kulisa. Přes neveselou současnost je tím jediným, co ještě smiřuje Montaleho se světem. Je fascinován omšelou „tělesnou“ krásou starého města a přístavu, moderní dobou systematicky ničenou: a vnímá je také jako památník desítek generací Francouzů a běženců celého světa, co tady potili krev, měli tvrdej život a spoustu nadějí. V tom trvání je totiž ukryt příslib do budoucna, že zůstane věčně otevřeným městem, laskavou macechou pro všechny, kdo v něm hledají útočiště a nový domov: Protože Marseille patří k exilu. Tohle město nebude nikdy nic jinýho než poslední zastávka na cestě kolem světa.
-ndv-