Proč jste se vůbec pustil do knihy o Františku Antonínu Šporkovi?
Proč jsem se pustil do Šporka? Kdybych to tak ještě dneska věděl! Především, je obtížné babrat se v českém baroku a nenarazit na Šporka. V tehdejším Státním ústředním archivu jsem procházel příslušné archiválie a někdy jsem se dostával do stavu mírného vzteku při každé zmínce o tom, do jakého nadšení hrabě Špork upadal, když někde vytryskl pramen. To je totiž na obou stranách kukského údolí zásadní, určující a podložený element celé šporkovské ideologie. Nejen v lázních v Kuksu, ale i v Betlémě, nebo v případě sochy Ukřižovaného, z jehož ran rovněž prýštila voda. Tak když on se tak strašně radoval, jak tam vytryskla voda, ve mně vždy vytryskl pramen zuřivosti. Místo aby tam bylo, kdo mu co postavil, kdo mu třeba navrhl ty jednoduché poustevny, psalo se tam obšírně jen o pramínku, který se dal proměnit ve fontánku.
...