Dějiny a současnost

Nerad bych se mýlil, ale jméno spisovatele Václava Kaplického (1895–1982) si dnešní kulturní veřejnost spojuje nejspíš jen s románem Kladivo na čarodějnice, který v roce 1969 posloužil Otakaru Vávrovi jako inspirace pro natočení stejnojmenného filmu, strhující umělecké paralely ke zrůdným procesům padesátých let. Je to pohled poněkud zkreslený, protože Kaplický inklinoval od ukončení středoškolských studií k radikálně socialistické linii a důsledně levicová orientace promlouvá z celé jeho beletristické tvorby ...

Text druhého vydání své Renesance pozměnil autor dle vlastního doznání jen nepatrně oproti vydání prvnímu z roku 1998. Rozšířil sice seznam literatury o některé nové tituly, v díle samém k nim však nepřihlédl a ze vzájemného srovnání obou edic je patrno, že v souladu se svým přesvědčením cizeloval více formální nežli obsahovou a argumentační složku knihy. Přestože se už v názvu objevují dvě slova hojně užívaná v současné historiografické produkci ...

Před koncem minulého století se tehdejší Masarykův ústav AV ČR (dnes Masarykův ústav a Archiv AV ČR) zavázal k rozsáhlému a dlouhodobému projektu – k vydávání Masarykovy korespondence v úplnosti. Zmínit tak lze edice Masarykovy korespondence s Bedřichem Hlaváčem, s Karlem Kramářem, staročechy... Nejnověji do této řady přibyl svazek korespondence s historikem Antonínem Rezkem (1853–1909), jeho kolegou z univerzity a od roku 1896 významným úředníkem vídeňského ministerstva kultu a vyučování ...

Jméno utrakvistického hejtmana a politika Hynce Ptáčka z Pirkštejna nepatří sice mezi historiky husitství ke jménům neznámým, avšak v očích širší veřejnosti ho zcela zastiňuje lesk královského majestátu Jiřího z Poděbrad a Kunštátu. Historik královéhradecké univerzity Martin Šandera se Ptáčkově osobě i dějinám východočeských husitských struktur dlouhodobě věnuje a výsledky svého studia nyní předkládá v monografické podobě. Už zvolený podtitul naznačuje Šanderou preferovanou optiku. Nelze si v tomto ohledu nevzpomenout ...

V dalším svazku edice o dějinách českých, moravských a slezských měst přišla řada na historicky a památkově mimořádně zajímavý Nový Jičín, v němž se autorský kolektiv sjednotil kolem tamějšího dlouholetého muzejníka Jiřího Juroka, který se ujal celé třetiny knihy, pojednávající o městě od počátků do bělohorské éry. Mezníkem se zde přitom nestává rok defenestrace, ani rok bělohorské bitvy, nýbrž (v případě Nového Jičína poměrně pochopitelně) rok 1624, kdy bylo město ...