„Pouze fi kce umožňuje dějinám pokračovat, pouze mýtus jim dává smysl; společenství bez mýtů a iluzí je odsouzeno k zániku.“ (Patrik Ouředník, Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem, Praha 2010)
Jakési paměti a historky z období pánů z Rožmberku se doposud mezi třeboňskými měšťany nejen vyprávějí, ale i nalézají v psané formě, některé z nich jsou skutečné a pravdivé, jiné však úsměvné a dosti pošetilé. Ať už jsou jakékoli, přece si pro svou starobylost zasluhují být na věčnou památku zachovány v třeboňské farnosti. A proto tak, jak jsem je nalezl v češtině sepsané v knihovně třeboňské kanonie, tak jsem neopomněl vložit je do této knihy slovo od slova. Těmito myšlenkami uvedl na konci 18. století historiograf třeboňského augustiniánského konventu Akvilin Hrdlička své zpracování známých Třeboňských pamětí. Rozličná vyprávění o posledních Rožmbercích, jejich dvořanech, měšťanech i venkovanech však nacházela vděčné publikum mezi bývalými rožmberskými poddanými na třeboňském panství hned krátce poté, co se uzavřel životní příběh posledního rožmberského vladaře.
...