Dějiny a současnost

Deníková literatura zaujímá v kontextu českého písemnictví výsostné postavení. Knižní vydání deníkových záznamů Jiřího Koláře, Jana Hanče, Pavla Juráčka, Ivana Diviše či Jana Zábrany patří k nepominutelným kulturním počinům 20. století. K nim se nyní přiřazuje další deník, jenž se ovšem od výše zmíněných zásadně liší tím, že text zaujímá jen okrajovější část záznamů. Publikace s prostým názvem ­Deník 1952 (Plus, Praha 2010) přináší osobní svědectví českého kreslíře a ilustrátora Vladimíra Fuky (1926–1977), a není tedy divu, že se jedná o deník složený převážně z kreseb a koláží. Šesta­dvacetiletý Fuka si postřehy z roku plného demagogie, absurdity a perzekuce zakresloval tužkou, uhlem či tuší, některé kresby doplňoval novinovými výstřižky, nebo celé stránky sestavoval z fotografií z magazínů. Na stránkách deníku je tak v grafické zkratce reflektována válka v Koreji, nostalgie po svobodném světě i každodenní život obyvatel Československa, přičemž ručně psané popisky jen doplňují a upřesňují dění na kresbě či koláži. Publikace je velkoryse vypravena a po zásluze byla nominována na cenu Magnesia litera v kategorii nakladatelského činu roku.