Ve svých pamtech se Jan Konzal dotkl hned v úvodu samé podstaty historikovy práce, totiž sbru a prezentace dat i jejich následné i prbžné interpretace. Sám postupoval tak, jako ped ním už Kosmas – erpal látku ze své pamti a z vyprávní svdk, to vše s plným vdomím, že nepedkládá „objektivní skutenosti“, ale jen „subjektivní zkušenosti“. Pes všechna omezení a vdomé i nevdomé obtíže lze však z jeho pamtí vyíst nevyený nárok na obecnou platnost vlastních tvrzení. A to i pes lakonický dodatek Fridolina Zahradníka k jejich publikaci v asopise Církevní djiny v letech 2008 a 2009, sdlující, že ve znní píspvku je obsaženo množství polopravd a nepravd (nkdy až formulací urážlivých), a publikovaný rovnž v Církevních djinách (4/2009, s. 93) za dalším dílem Konzalových pamtí. I když se Zahradníkova glosa nedostala do knižního vydání Konzalových pamtí, nebylo jí tu ani teba. Celá kniha je totiž svdectvím o dv desítky let trvajícím sporu o legitimitu samotné skryté církve v eskoslovensku a o její druhý život v ase demokratickém. Akoli jádrem knihy jsou vzpomínky biskupa skryté církve Jana Konzala, pispl do ní svým úvodem i Jií Hanuš, který se práv djinami skryté církve zabývá, a svj „konzalovský biogram“ pipojil také dlouholetý Konzalv spolupracovník Pavel Hradilek. A výsledek?
...
CDK, Brno 2010, 192 s., 198 Kč