V časech, kdy je v České republice považován za malý zázrak plánovaný schodek státního rozpočtu pohybující se kolem 135 mld. Kč pro rok 2011, se může zdát prvorepublikové úsilí o vyrovnanost obou stran rozpočtové bilance jako vzdálená pohádka minulosti.
Podobně vyznívá i neradostný stav soudobého sociálního pojištění a jeho perspektiv v konfrontaci s pojišťovacím modelem, uzákoněným československým Národním shromážděním v roce 1924, kterým se inspirovala řada dalších zemí při svých sociálních reformách a který se dočkal velkého uznání také na půdě Mezinárodní organizace práce. Srovnání současnosti a minulosti však nikdy není černobílé. Pokusíme se ukázat, jak se ve skutečnosti deficit veřejných financí během třicátých let proměňoval ve stále závažnější politický problém a jak se některé větve sociálního pojištění v důsledku velké hospodářské krize začaly otřásat v samotných základech. Bez přílišné nadsázky můžeme na tomto místě prohlásit, že naše soudobé problémy finanční a pojistné tkví svými kořeny právě v oné dekádě. Tehdy totiž byl v důsledku keynesiánské revoluce v ekonomickém myšlení rehabilitován rozpočtový deficit jako efektivní nástroj stimulace národního hospodářství stiženého krizí. Nedostatečnost sociální ochrany projevující se během krize a otřesy pojistně-matematických kalkulací, které ještě následně prohloubily události druhé světové války, zase vedly po jejím skončení k budování univerzalistického sociálního státu, s jehož financováním podle průběžného principu máme dnes stále větší obtíže.
...