V příštím roce oslavíme jedno zapomenuté výročí (za floskuli „oslavit výročí“ se omlouvám, leč v tomto případě je opravdu důvod k oslavě) – padesát let od zbourání, přesněji odstřelu a následného rozebrání Stalinova pomníku, jenž předtím víc než sedm let brutálně hyzdil pražské panorama. K tomuto výročí jsme připravili seriál esejů, jež připomenou osudy některých domácích i zahraničních pomníků, kterým se vedlo podobně. A protože ani Stalinův pomník nezmizel beze stop, nebudeme se zabývat jen pomníky, které vzaly za své s definitivní platností. Zajímat nás budou i pomníky, jež opustily své místo jen na určitou dobu, tedy pomníky sice zmizelé, ale znovu objevené, vracející se, nebo dokonce pomníky sice zničené, ale v nových historických situacích rekonstruované. Všímat si budeme též pomníků, jež nezmizely ve své fyzické podstatě, leč prošly všelijakými úpravami a proměnami tak, aby vyhovovaly novým požadavkům. Stranou by neměly zůstat ani pomníky stěhovavé, jež z nejrůznějších důvodů musely opustit své původní místo, ale přežívají jinde. Fenomén strhávání, bourání a ničení pomníků není v dějinách ničím novým.
...