Dějiny a současnost

Konec roku a začátek roku nového je pravidelně spojen s nejrůznějšími cenami a anketami, kde se hodnotí nejlepší film, kniha či divadelní představení za uplynulý kalendářní rok. Tradiční anketa Lidových novin o knihu roku 2010 přinesla naprosto jasného vítěze. Se svou poslední knihou Zeptej se táty, vydanou ovšem až posmrtně, s velkou převahou zvítězil Jan Balabán. Nestává se to sice často, ale čas od času se v anketě Lidovek umístí na předním místě nebo rovnou vyhraje kniha odborná – historická. V loňském roce se s patnácti hlasy umístila na třetím místě kniha literárního historika Jaroslava Meda Literární život ve stínu Mnichova (Academia). Jak je možné, že tato kniha oslovila tolik hlasujících? Odpověď je vlastně jednoduchá. Málokteré období české historie budí takové emoce, jako je doba druhé republiky. Na knize Jaroslava Meda je cenné nejen to, že se autor rozhodl zmapovat dosud neprobádané a všemožnými mýty opředené období našich dějin, ale především to, že se pokusil (a to velmi zdařile) vysvětlit myšlení a psaní těch autorů, kteří byli ještě dlouho po válce ocejchováni nálepkami antisemitů, kolaborantů a „vrahů“ Karla Čapka. Jaroslav Med tyto literáty a publicisty, z velké části spjaté s prostředím katolicko konzervativního tábora, nehájí, ale snaží se pochopit jejich chování a vysvětlit jejich postoje. To se mu daří především díky exkurzům do doby první republiky, kdy pojednává o předpokladech později vyhrocených polemik, ze kterých se vytratilo jakékoliv racionální jádro a nadále převládla jen agresivita a emoce. Medova práce je cenná právě pro vědomí kontextů a souvislostí, neboť druhou republiku nevnímá jako dobu, kdy se zčistajasna zjevil nový státní útvar, ale jako prostředí, kde se v jiné formě a s jinými akcenty projevilo to, co zde bylo již přítomno v období republiky první. I z těchto důvodů považuji knihu Jaroslava Meda za nejlepší historickou knihu roku 2010.