Každý skutečný historik má své milované celoživotní téma, k němuž se znovu a znovu vrací. V případě Františka Šmahela je takovým tématem osud Husova mladšího spolupracovníka, spolumučedníka a reformního myslitele Jeronýma Pražského. První knižní monografii, kterou mimo jiné vstoupil do povědomí širší kulturní veřejnosti, mu věnoval už v roce 1966, tenkrát s podtitulem Život revolučního intelektuála. Výstižné upřesnění nereflektovalo pouze tehdejší klima, nýbrž v druhém plánu naznačovalo, že autor promítá do osoby nonkonformního mistra i své představy o kladném hrdinovi. V průběhu dlouhých desetiletí se Šmahelovo poznání Jeronýmovy osobnosti prohlubovalo i zpřesňovalo. Původní nadšení zvolna tlumila jistá distance od Jeronýmova bouřliváctví a někdy až spektakulárního vystupování. Střízlivý podtitul nové jeronýmovské publikace tak v zásadě odráží posun v historikově přístupu i optice. Zároveň v sobě ale skrývá ještě jeden význam. Varuje potenciální čtenáře, aby neočekávali strhující drama životního běhu spolutvůrce husitského programu, nýbrž jen a jen výsledky trpělivé, systematické a seriózní vědecké práce.
...
Argo, Praha 2010, 424 s., 398 Kč