Při letmém a opožděném objevení netradičního knižního podání českých dějin, Dějiny udatného českého národa Lucie Seifertové (Knižní klub 2003), jsem se nemohl ubránit tradičnímu povzdechnutí, že s dobrými knihami je to jako s lidmi: dobré se ztrácejí v množství.
Obvykle se při tom podobným moudrům snažím bránit. Nebráním se tak vzdychání nad množstvím knih v knihovnách či knihkupectvích, které nejsou doceněny jinými. Patrně se jen snažím vyrovnat s pocitem mírného zoufalství z osobní nemožnosti jejich obsáhnutí. Každopádně jsem nucen se nad dílkem Lucie Seifertové v dobrém slova smyslu pozastavit. Styl a záběr autorky, kterým podala dějiny českých zemí v devítimetrovém leporelu, hutně vybaveném fakty, tabulkami a komiksovými vstupy, totiž upozorňuje na celou jednu oblast historiografické či s historiografií související produkce. Produkce, již by bylo přece jen škoda pominout pro jakoukoliv z noetických skepsí. Jde o odkaz na produkci, která není sice uzavřena žánrově a tematicky, ale je typická pro vizuální výklad společenské (historické) reality prostřednictvím obrazu a komiksové stylizace. V anglosaském světě se pro tento způsob podání vžilo označení graphic novel, obrazový román.
...