Boje ve vysokohorském terénu měly v první světové válce zcela jiný charakter, než běžné frontální útoky tisíců vojáků s nasazenými bajonety. Menší speciálně vycvičené skupiny zde bojovaly spíše o jednotlivé opěrné body.
Hledě za hlubokého ticha do černé tmy, zaslechl jsem pojednou slabý zvuk padajícího kamene a jakoby chůzi člověka. Jelikož však nechceme naše ideální, skryté místo zde mezi houštinami snad zbytečným anebo předčasným výstřelem prozraditi, zburcoval jsem rychle svých deset druhů, dřímajících pod stany. V několika okamžicích jsme připraveni důrazně přivítati nepřítele, ale zvuky se již neopakovaly, a náš velitel, znalý tohoto místa, prohlásil, že jsem byl oklamán jezevci, kterých je zde mnoho. Takto vzpomíná český voják Robert Mráz na jednu ze svých prvních hlídek. Ze stanoviště, umístěného vysoko v horách, měl skvělý výhled na městečko Borgo, obsazené Italy. Mráz v úvodu svých vzpomínek konstatuje, že nebyl svědkem velkých bitev, zato zakusil přírodní podmínky alpských velehor v míře vrchovaté. Hlavní tíha bojů na italské frontě skutečně ležela někde jinde, v otevřeném terénu mezi Jaderským mořem a Alpami, konkrétně na řece Soče a později Piavě, to ovšem hodnotu jeho svědectví nijak nesnižuje. Robert Mráz nám svými Vzpomínkami ze světové války poskytl příležitost, jak nahlédnout na válečné události očima jednoho z jejich účastníků. Zároveň máme možnost rekonstruovat každodenní realitu jeho života na frontě i v zázemí a jeho subjektivní prožitky. Začněme ale od začátku.
...