Dějiny a současnost

Píše se rok 1953. Sigurbjörn Helgason chystá stavbu prvního obchodního domu na Islandu. Má jasnou představu nejen o architektuře. A také má syna órárinna, Tótiho, který je z jeho dětí nejmladší – zanedlouho oslaví teprve dvanácté narozeniny. Ale islandští troli jsou veliká a zlovolná stvoření, někdy dokonce lidožravá. Ven chodí pouze v noci, a zastihne-li je denní světlo, zkamení... To jsou slova vepsaná na úvod románu Ólafura Gunnarssona Trolí katedrála (přeložila Marta Bartošková, Host, Brno 2009). A asi nejlépe vystihují běsy, jež v sobě Sigurbjörn nosí a jež jej nakonec zcela ovládnou. Je velice svérázný a již v útlém věku ho poznamenala smrt bratra, který se měl stát knězem, ale zemřel daleko v cizině, podle Sigurbjörnových představ zcela osamocen. Již tehdy se Sigurbjörn začne přít s Bohem a Biblí. Jeho svéráz je patrný na první pohled – postava, gesta, úsměv přelévající se v škleb. O dva roky později sice ohromné nákupní středisko v Reykjavíku s prvními eskalátory na islandské půdě stojí, ale svět Sigurbjörna a jeho rodiny se hroutí a propadá. Někdo totiž ublížil Tótimu. Kdo za to může a jak se to vlastně mohlo stát, vždyť přeci Reykjavík je tak malé město...?! Jenže Reykjavík je moc malé město... Klubko viny a trestu se nedá jen tak rozmotat – ani tam, kde všichni o všech vědí (téměř) vše. ...jsme přece Islanďani, naši předkové byli norští vladykové a králové, vždyť my nejsme o nic horší než ostatní národy... Musíme stavět velké, nádherné baráky, a musíme je stavět pořádně, aby na nás budoucí generace hrdě vzpomínaly... (ivc)

Miloše Formana si coby světově nejproslulejšího českého filmového režiséra všimlo pochopitelně již několik českých autorů, kteří se pokusili v rozsahem větších či menších monografiích reflektovat jeho tvorbu. Nejaktuálnějším z těchto pokusů je právě vydaná kniha filmové historičky a teoretičky Stanislavy Přádné Miloš Forman. Filmař mezi dvěma kontinenty (Host, Brno 2009). Po základní Formanově charakteristice coby osobnosti se autorka věnuje zevrubné rekapitulaci Formanových filmových děl ukončených filmem Goyovy přízraky (2006). V dalších kapitolách se zaměřuje na dílčí aspekty jeho tvorby. V zastřešujícím oddílu o autorskému stylu a metodě se věnuje humoru coby symptomatickému prvku Formanových filmů a fenoménu neherců obsazovaných částečně i v „ame­rické“ části jeho tvorby. Kromě vcelku standardních pasáží o vyprávění, scénářích a střihu zařadila Přádná i „genderový“ oddíl o střetávání mužského a ženského světa. V závěrečné části pak autorka analyzuje mj. „dvojí“ Formanovu identitu i reflexi jeho osobnosti v českém prostředí. Monografie je poctivým pokusem o komplexní zhodnocení režisérova díla, byť se jeho tvůrčí dráha ještě zdaleka ne­uzavřela. (jde)

Winnie a Wolf jsou hlavními postavami románu A. N. Wilsona Milenci (přeložil Milan Dvořák, BB art, Praha 2009). Winnie pochází z Anglie, kde byla vychována v sirotčinci. V osmnácti letech se provdala za Siegfrieda Wagnera, syna slavného hudebního skladatele. Rázem se z ní stane vášnivá germanofilka, která stejně jako mnozí Němci sní o příchodu nového vykupitele německého národa, zdeptaného mírovou smlouvou z Versailles. V polovině dvacátých let se tento sen změní ve skutečnost, když potká Wolfa, který právě ve vězení dopsal svou knihu, jež spasí Německo. Zbývá ještě několik let, než se z Wolfa stane říšský kancléř Adolf Hitler. V té době se utvoří úzký vztah mezi Winnie a Wolfem, jež spojuje nejen láska k opeře, ale i podobné vzpomínky z dětství plného pokořující chudoby a odmítání. Britskému prozaikovi se podařilo napsat netradiční román, v roce 2007 nominovaný na Man Bookerovu cenu, který spíše než románem milostným je zdařilou rekonstrukcí světa Výmarské republiky a prvních let nacistického Německa. (eb)

Každý další český překlad některé z próz amerického spisovatele Cormaca McCarthyho je literární událostí. Po letošním, historickými fakty podloženém antiwesternu Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, o němž jsme na tomto místě referovali v červnovém čísle, se na předvánočním trhu objevila útlá próza Dítě boží (přeložila Bronislava Grygová, Argo, Praha 2009). Kniha, která ve Spojených státech vyšla v roce 1973, je podobně jako Krvavý poledník podložena skutečnými událostmi. Autor v úsečných kapitolách odsekávaných magickou slovní kadencí vypráví příběh zprvu neškodného podivína, voyeura, který se posléze mění ve stále agresivnější, a posléze i vraždící monstrum. Reklamní anotace nelžou: antihrdina Lester Ballard – nekrofil a vrah – opravdu není nepochopitelným deviantem; jeho konání je řízeno nutkáními, která jsou latentně přítomna v každém z nás. McCarthy je autor odtažitý a naléhavý zároveň a jeho prózy jsou dokladem pravidla, že skutečný umělec variuje stále totéž téma, byť je děj každé knihy zasazen časově i třeba geograficky úplně jinam. (jde)