... Míchal ještě česká slova s ruskými, avšak přiměl auditorium, aby jej poslouchalo se zatajeným dechem. Ve své přednášce vyložil hlavní problémy československých dějin a ukázal, jaké je jejich místo ve světovém historickém vývoji, mluvil o husitství a o českém národním obrození. Toho teplého červnového dne pochopili všichni, kdož se tehdy shromáždili ve Slavnostním sále, že na historickou fakultu přišel skutečně velký člověk. ... Mládež brzy srdcem poznala, že je pozorným a citlivým pedagogem a naučila se jej milovat. Ctila v něm pevnost a přesvědčivost jeho názorů i jeho neotřesitelnou víru ve vítězství svého národa nad fašismem. Nadšení probouzela také jeho duševní mladost a mravní čistota. V mrazivé zimě ve školním roce 1939/1940 — bylo to v době sovětsko-finské války — přednášel na historické fakultě svůj první cyklus o československých dějinách. Studenti seděli v nevytopených posluchárnách, zachumláni do zimních kabátů. Zdeněk Romanovič přicházel však do posluchárny vždy v bodré náladě a často žertoval: "Cožpak je ruská zima taková zlá?"
Jeho přednášky se vyznačovaly politickou jasnozřivostí a aktuálností. Mnoho místa v nich věnoval národně osvobozeneckému boji českého lidu. Toto téma uchvacovalo a strhávalo zejména v jeho přednáškách o husitství, kterému přikládal zvlášť velký význam. Rád říkával: "Řekni mi, jaký máš vztah k husitství, a já ti řeknu, kdo jsi." Národnostní boje českého lidu přibližoval svým posluchačům barvitým vyprávěním také v přednáškách o českém národním obrození a o jeho významných představitelích.
... Zdeněk Nejedlý miloval Sovětský svaz. V předmluvě ke knize "Lenin" napsal, že i když není Rus, je přece jen sovětský člověk. Zvlášť byl hrdý také na to, že ve dnech druhé světové války jej v jedné z bojujících gardových tankistických jednotek sovětské armády jmenovali čestným rudoarmějcem.
Vzpomínka B. M. RUKOLOVÉ Dějiny a současnost č. 4/1963, s. 10—11