Po druhé světové válce se Finsko ocitlo v nezáviděníhodné situaci poražené země. Na zájmy Sovětského svazu se muselo ohlížet až do jeho rozpadu v roce 1991.
Vítěznému Sovětskému svazu muselo Finsko odstoupit asi třetinu území: mimo jiné Karélii s městem Vyborgem (finsky Viipuri), považovanou za kolébku národního eposu Kalevala a finské kultury vůbec, či oblast Petsamo (rusky Pečenga) u Severního ledového oceánu, dále přijalo více než 400 000 uprchlíků z těchto území, platilo obrovské válečné reparace a navíc se citelně podřizovalo sovětské zahraniční politice. Snad ještě horší ale byla náhlá změna společenské atmosféry, k níž došlo po uzavření separátního míru se Sovětským svazem v roce 1944. Během jednoho dne se z jediného spojence – Německa – stal nepřítel a Sovětský svaz se z nepřítele a nebezpečného „velkého východního medvěda“ stal oficiálním přítelem, spojencem a velkým bratrem na věčné časy. Přepisovaly se dějiny, Finové se měli cítit provinile, že vůbec bojovali, že prostě Sovětskému svazu neodstoupili požadovaná území na západ od tehdejšího Leningradu.
...