Pravidelné umělecké výstavy a moderní trh s uměním podnítily zrod výtvarné kritiky. Rozvoj časopisecké ilustrace pak s sebou přinesl další pozoruhodný fenomén — karikaturu obrazu. Kolem poloviny 19. století se už obrázkové časopisy v době velkých malířských salonů přímo hemžily více či méně vtipnými kreslenými glosami, zpravidla doplňujícími psanou recenzi.
V Paříži padesátých až sedmdesátých let 19. věku se na výsluní přízně karikaturistů nechtěně ocitl zanícený průkopník realismu Gustave Courbet. Kreslíře fascinovala už fyzická podoba malíře, který byl sice mimořádně ješitný, avšak současně stavěl na odiv plebejství venkovana z Jury. Courbet si liboval v poněkud neotesaných způsobech a jednoduchém oblečení, maloval nejlevnějšími barvami a vůbec důsledně vystupoval jako protipól zjemnělého dandysmu a okázalého snobství jiných pařížských malířů. Ilustrátory listů Charivari, Journal Amusant či Boulevard poutal zvláště Courbetův pečlivě pěstěný „asyrský“ plnovous. Stejně se vedlo Courbetovým obrazům. Plátna považovaná dnes za základní práce courbetovského realismu se silným sociálním akcentem se dočkala karikatur opakovaně.
...