V současnosti jeden z největších a nejnavštěvovanějších památkových objektů Litvy — hrad Trakai se nachází v jezerní oblasti necelých třicet kilometrů západně od Vilniusu. Podle pověsti toto sídlo nedaleko tehdejšího centra Kernavé založil vévoda Gediminas. V pramenech je Trakai poprvé uveden roku 1337. Poté, co Gediminas trvale přesídlil do Vilniusu, získal Trakai jeho syn Kestutis. Během jeho vlády, zřejmě v letech 1362—1382, byl v Trakai založen hrad na poloostrově a o něco později, kolem roku 1400, i hrad na ostrově v jezeře Galve.
Trakai se stal rodištěm nejslavnějšího panovníka Litvy, Vitautase Didysise. Když se Vitautas stal vládcem Litvy, spojené v unii s Polskem, vytvořil z Trakai politické i administrativní centrum země. Žily zde komunity Karaimů, Tatarů, Litvanů, Poláků i Rusů. Zejména Karaimové, židovská sekta etnika původně z Bagdádu, kteří byli Vitautasem do Trakai přivedeni kolem roku 1400 k jeho obraně, zanechali na tváři města výrazné stopy. Jsou jimi staré dřevěné chalupy s modrými, zelenými a žlutými nátěry rozeseté podél hlavní cesty. Svůj politický i hospodářský význam ztratil Trakai v 16. století. Během války s Ruskem v 17. století bylo město vyrabováno a spáleno a oba hrady byly zničeny.
Zatímco starší hrad na poloostrově se dochoval jen torzovitě a nepoutá k sobě pozornost turistů, ostrovní hrad byl z torzálního stavu znovu vybudován během druhé poloviny 20. století a stal se skutečnou atrakcí. Stavebně je tento ostrovní hrad tvořen samostatným jádrem a rozlehlým opevněným předhradím. Vnitřní hrad je na obdélném půdorysu, nevelké nádvoří obklopuje ze všech stran kompaktní zástavba vysokých dvoupatrových paláců s řadou ochozů. Před tímto vnitřním hradem je rozlehlé trojúhelníkové předhradí, jehož plocha mírně směrem k hradu stoupá a umožňuje tak vznik koridoru mezi předhradím a hradním jádrem na způsob příkopu. Předhradí je opevněno hradbou s okrouhlými baštami.
Nezvyklý přístup k hradní zřícenině, kdy je architektonická památka, sice v relativně zachovalém, přesto však jednoznačně torzálním stavu, znovu po několika staletích kompletně dostavěna, byl umožněn významem, jaký hradu Litevci přisuzují. Z některých částí hradu se dochovaly pouze přízemní relikty, jiné, jako například palác či nárožní okrouhlá bašta předhradí, zůstaly zachovány do úrovně druhého patra, ze vstupní věže do vnitřního hradu zůstala téměř do původní výšky jen nádvorní polovina. Na novou dostavbu byly, stejně jako když byl hrad v minulosti budován, použity pálené červené cihly a profi lované architektonické články ze stejného materiálu. Nový stavební materiál byl však na rozdíl od původního odlehčen. Vizuálně se nově dozděné části projevují jasnějším odstínem i pojivem a úroveň původních, autentických částí hmoty zdiva je tak patrná i pro návštěvníky. Od roku 1962 je v prostorách hradu umístěno rozsáhlé muzeum o historii hradu.