Brněnský Petrov neboli Petersberg, hora sv. Petra, patří k proslulým památkovým areálům se symbolickou funkcí městské dominanty, jak je zřejmé i z reversu české desetikoruny. Zůstaneme-li ještě chvíli u financí, můžeme připomenout, že v posledních šestnácti letech byly na obnovu památkového areálu na Petrově vynaloženy značné prostředky. Katedrála a devět domů na temeni petrovského kopce, které ji obestupují, mají statut národní kulturní památky, a navíc je centrum Brna od roku 1989 městskou památkovou rezervací. Jak ovšem nad jiné výmluvně dokládá tristní průběh "rekonstrukce" historických domů ve Velkém špalíčku (Starobrněnská 2, 4, 6) v době kolem roku 1995, ani úřední statut ochrany mnohdy není s to zvrátit určité místní "zvyklosti" v nešetrném přístupu k památkovým hodnotám.
Petrov má v místním kontextu šťastnější úděl výlučného památkového areálu, jehož využití je dáno především potřebami církevní správy. V poslední době však bylo stále více zřejmé, že proudy turistů, jež obkružovaly koridor kolem katedrály podobně jako větrný vír, by měly mít možnost zamířit nejen do interiéru chrámu, ale také za dalšími lákadly, jakož i za snadno dostupnými informacemi. Výrazný posun v tomto směru znamenal projekt Biskupství brněnského Petrov — klíč k živé historii, uskutečněný v letech 2005—2006 s podporou EU a Jihomoravského kraje. Turistům se otevřel dům Petrov 1, někdejší kapitulní děkanství, v jehož přízemí bylo nově zřízeno Informační kontaktní centrum a v prvním podzemním podlaží expozice sakrálního umění Vita Christi — Život Kristův.
Na hoře sv. Petra sídlí tři církevní instituce. Z nich nejstarší je římskokatolická farnost, poprvé doložená rokem 1222, jež se o duchovní správu středověkého Brna dělila s farností u kostela sv. Jakuba. Od roku 1296 působí na Petrově kolegiátní kapitula v čele s proboštem, jež byla roku 1777 povýšena na Královskou stoliční kapitulu sv. Petra a Pavla, a v témže roce bylo bulou papeže Pia VI. založeno Biskupství brněnské a tamní kostel se stal katedrálou. Faráři přísluší titul kustoda katedrály. Její využití a podoba jsou spoluurčovány požadavky kapituly a biskupství. Názory a představy těchto institucí se mohou různit, avšak rozhodující slovo má nakonec biskup.
V této souvislosti připomeňme příběh se šťastným koncem — spor o dostavbu katedrály v 90. letech 19. století. Tehdy biskup František Saleský Bauer na rozdíl od členů kapituly odmítl návrh dómského stavitele Augusta Prokopa na přístavbu věže před hlavním průčelím. Nepomohly ani intervence vídeňského odborníka a autora tamní novogotické radnice, Prokopova učitele Friedricha von Schmidta. Prokopovo řešení připomínalo brněnský farní kostel sv. Jakuba či farní kostel v jihotyrolském Bolzanu, na nějž se výslovně odvolávalo, a nikoli katedrálu s typickým dvojvěžím. Biskup nakonec pohnul kapitulu k tomu, aby roku 1901 vypsala architektonickou soutěž, v níž byl vybrán vítězný návrh vídeňského architekta Augusta Kirsteina, umísťující dvojvěží o výšce 81 metrů po stranách presbytáře. K jeho vztyčení došlo v letech 1904—1905. Předmětem soutěže bylo symbolické působení architektury, jež bylo ověřováno různými variantami umístění věže či věží, neboť vnitřní prostor chrámu se téměř neměnil. Přitom je zřejmé, že platnost architektonického symbolu není vázána na jeho starobylý původ, nýbrž je podmíněna zejména smyslem pro architektonickou gradaci.
Katedrála sv. Petra a Pavla byla podle návrhu architekta Augusta Kirsteina dokončena až v letech 1904—1905 dostavbou dvojvěží po stranách presbytáře Současná historie petrovského areálu začíná rokem 1990. V roce 1991 byla při úpravě dlažby v presbytáři nalezena středověká krypta, jejíž starší, románská část pochází patrně z druhé poloviny 12. století a tvoří tak nejstarší zachovanou část brněnské katedrály. Při archeologickém průzkumu v letech 1991—1993 se ovšem nepodařilo prokázat vlivnou hypotézu, podle níž původní brněnský hrad zmíněný např. v Kosmově kronice české, stál na Petrově. Spíše se zdá, že se nacházel u řeky Svratky na Starém Brně, i když ani pro toto tvrzení neexistuje archeologický doklad. V letech 1993—1995 byla s využitím nalezených středověkých částí vybudována již zmíněná krypta, v níž je v posledních letech instalována provizorní muzejní instalace. Pro potřeby biskupské kurie byly adaptovány domy č. 2 a 5, rekonstruována byla i biskupská rezidence (č. 8) a další domy. Nárožní dům Petrov 3 byl upraven na klášter misijní rodiny Donum Dei — působiště řeholních sester z Oceánie a Afriky, které od roku 2004 v sousedním domě provozují francouzskou restauraci L´eau vive (Živá voda).
V letech 2001—2003 byl pod vedením restaurátora Jana Bradny rekonstruován vnější plášť katedrály s četnými zdobnými kamenickými prvky, v následujících dvou letech proběhla obnova interiéru, završená zřízením adorační kaple v bývalé severní předsíni. Výtvarné řešení adorační kaple, již v roce 2005 vysvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, je dílem sochaře Otmara Olivy. Z posledních let je možno připomenout také turistické zpřístupnění věží katedrály a otevření klenotnice v její jižní oratoři. Nabízí se ještě jedna možnost, jak rozšířit omezený prostor domů na temeni petrovského kopce o výstavní či jiné prostory pro návštěvníky — přestavět prázdnou budovu bývalého vodojemu z let 1818—1820. Průčelí vodojemu, situovaného pod biskupskou rezidencí, se obrací do nedávno rekonstruovaných Denisových sadů.
I když je katedrála zasvěcena sv. Petrovi i Pavlovi, pomístní název Petrov uchovává starší tradici, kdy byl kostel dedikován pouze prvnímu římskému papeži. Nynější patrocinium je poprvé doloženo k roku 1355, kdy je popisován dům proboštství se symboly klíčů a meče. Pro ctitele přírodní symboliky může mít hlubší význam skutečnost, že katedrála stojí na mohutné skále, která před jejím hlavním průčelím vystupuje na povrch. Tento symbol (odkazující na evangelium dle Matouše XVI, 18) měl na mysli i August Kirstein, když svůj vítězný projekt nazval Super hanc petram — Na této skále.