Dějiny a současnost

Když na letošním Karlovarském filmovém festivalu získal hlavní cenu snímek Severní blata režiséra Baltasara Kormákura, především příznivci islandské detektivky měli jasno. Arnaldur Indriđason, autor stejnojmenné knihy a filmové předlohy, dobývá i stříbrná plátna. Navíc nedávno vyšel další z jeho detektivních románů Jezero (Moba, Praha 2007) v českém překladu (Anna Štorkánová), který stále není veden přes islandštinu, ale němčinu, a kterému stále do dokonalosti dosti chybí, přesto příběhy islandského spisovatele mají takovou sílu, že přebijí i tyto značně diskvalifikující prvky. Možná i proto, že často čerpají z historie (nejen) Islandu. Není to však rozhodně žádná selanka. Právě třeba klíč k příběhu o jezeře Kleifarvatn najde vyšetřovatel Erlendur v poválečném Lipsku, kde se střetly dva světy — Stasi a svobodomyslní seveřané —, mezi které se navíc vklínila krize v Maďarsku. Závěrem snad jen chybí dodat, že Indriđason je samozřejmě vzděláním historik. (ivc)

Z díla francouzského kulturního teoretika, urbanisty a filosofa Paula Virilia (1932) byl do češtiny zatím přeložen esej o důsledcích vývoje informatiky na společnost nazvaný Informatická bomba. Nyní vychází jeho další práce, v níž autor nastiňuje svůj "válečný model" fungování společnosti. V knize Válka & film. Logistika vnímání (přeložili Tereza Horáková a Michal Pacvoň, Pavel Mervart, Praha 2007) se Virilio zabývá otázkou systematického využití kinematografických technik během válečných konfliktů 20. století. Na základě velkého množství snesených příkladů a postřehů dospívá k závěru, že je moderní společnost založena na logistice vnímání, tedy na násilné a konfrontační organizaci našich životů, uskutečňované prostřednictvím cílené distribuce obrazových informací. Kontury této základní myšlenky vyvstávají před čtenářem postupně, podpořeny řadou dokladů vlivu vizuality a jejího využití na podobu současného světa. Přínosem v mnoha ohledech kontroverzního Viriliova eseje je především autorova schopnost klást věci do neobvyklých souvislostí. Jeho závěry vyznívají leckdy provokativně, ale rozhodně vybízejí k zamyšlení. (jde)

Buďte k sobě upřímní. Boje na Dukle na konci druhé světové války jistě mnozí z vás znají do nejbizarnějších podrobností, ale kdo z vás se tam kdy jel podívat a zjistit, jak je to s geniem loci v průsmyku Karpat dnes? Komu se přeci jen cesta směrem východním zdá příliš dlouhá, může se vydat na Duklu "v zastoupení". Polský spisovatel Andrzej Stasiuk totiž na polsko-slovenské pomezí dobloudil ve svém souboru povídek Dukla (Periplum, Olomouc 2006, přeložila Jolanta Kamińska), v nichž reflektuje zvláštní atmosféru místa, kam průběžně zavítával od sedmdesátých let minulého století. (ivc)

Debaty o tom, zda je země modrou či zelenou planetou, zda se globálně otepluje či nikoli, nabraly v letošním roce na obrátkách po uvedení filmu Nepříjemná pravda bývalého amerického viceprezidenta Al Gorea. Nakladatelství Argo vydalo zároveň stejnojmennou knihu (přeložila Jitka Fialová, Praha 2007) téhož autora, která vznikla jako odlišný projekt, ale téma, jež sleduje, je stejné. Tváří tvář letošním rozmarům počasí stojí za to do knihy nahlédnout. Českého čtenáře možná pobouří a trochu odradí až přílišná jednoduchost a explicitnost Al Goreových tvrzení i typicky americký přímý styl (prolnutý líčením osobního života). Srovnávací fotografie a grafy však nelze zpochybnit — a ty jsou bezpochyby tvrdými fakty, které bychom už konečně mohli vzít v úvahu. (lic)

Letos v květnu uplynulo sedmdesát let od úmrtí českého politika a novináře Karla Kramáře. Na podzim se připravuje vědecká konference, která zhodnotí život prvního československého premiéra ve všech dobových souvislostech. Úřad vlády České republiky připravil již na jaře malou výstavu v pražské Kramářově vile nazvanou Karel a Naděžda Kramářovi doma. Krátkodobou výstavu měl možnost navštívit jen omezený počet návštěvníků. Trvalejší připomínkou zajímavé expozice je katalog vydaný při této příležitosti (Karel Kramář a Naděžda Kramářová doma, Úřad vlády České republiky, Praha 2007). Příspěvky v katalogu se věnují jak Kramářově politické kariéře, tak vztahu manželů Kramářových (Miroslava Vandrovcová). Dana Stehlíková ze zabývá pozůstalostí manželů Kramářových především s ohledem na klenoty a umělecké sbírky rodiny. Katalog uzavírá studie Jany Čechurové o historii Kramářovy vily. (fk)