Dějiny a současnost

Mladý historik a novinář Lukáš Kašpar se podle svých vlastních slov pokusil podat „co možná nejucelenější obraz hrané filmové tvorby“ období protektorátu. Výsledek ambiciózního snažení bohužel trpí mnoha obsahovými nedostatky, problematickou metodou a nedostatečnou ediční prací.

Kniha je rozdělena do čtyř tematických bloků: filmová propaganda Třetí říše a protektorátu, kolaborace českých filmařů, jejich rezistence a divácké recepce. Vůbec nejslabší částí knihy je úvodní blok, věnující se říšskému filmu. Autor kompiluje ...

Další příspěvek do edice Dějiny států, věnovaný tentokrát dvojici státních celků, které od 16. do počátku 19. století tvořily v rámci španělské koloniální říše jeden politický komplex, si zachovává standardní podobu. Vypisuje osudy obyvatel určeného území od prvních stop lidského osídlení po nejnovější události, přičemž se soustřeďuje především, i když ne výlučně, na dějiny politické. V závěru jednotlivých oddílů shrnuje "kulturu" konkrétních časových období ve smyslu "vysoké tvorby" (tedy literaturu ...

Kniha Olgy Vilímkové představuje do určité míry protipól Dějin Peru a Bolívie z pera Bohumíra Roedla, jimž byla věnována předchozí recenze. Jestliže Roedl v kapitole o nejnovějších dějinách Peru charakterizuje osmdesátá a devadesátá léta 20. století frázemi jako „pokles výše reálných mezd a zaměstnanosti, sociální problémy a nejistoty a klesající životní úroveň“, ukazuje Vilímková s až brutální otevřeností na příkladu konkrétních komunit, rodin a jednotlivců z peruánského venkova, co taková ...

Bezprostředních pramenných svědectví o moravském markraběti Vladislavovi Jindřichovi (zemřel 1222) je tak málo, že by zaplnila nanejvýš jednu stranu nevelkého formátu. Kniha o této osobnosti českých dějin z dílny Martina Wihody přesto čítá více než čtyři sta stran. Autor totiž nerozplétá pouze životní osudy v českém dějepisectví poněkud opomíjeného Přemyslovce, ale zachycuje i významnou etapu českých dějin z přelomu 12. a 13. století, v historiografii tradičně označovaných jako doba knížecí ...

„Oblast kolem Moskvy se zvolna zdvihá od řek, vinoucích se ve stříbřitých ohybech líbeznou krajinou. Lučiny jsou protkány jezírky a úseky lesů. Tu a tam se objeví víska s cibulkovitou bání chrámu jako středem. Lidé kráčejí poli po blátivých cestičkách vroubených plevelem. Na říčních březích lidé rybaří, koupají se nebo si lehají na sluníčko. Takto vypadá běžný život na Rusi, neměnný po staletí.“ Neodolala jsem a hned úvodem cituji doslova ...