Představa, že tzv. „konečné řešení“ bylo naplánováno a realizováno pod taktovkou jediného muže – Adolfa Hitlera – je stále jedním z tvrdošíjně přežívajících mýtů holokaustu. Richard Breitman, profesor historie na Harvardově univerzitě a jeden z předních znalců třetí říše, tento stereotyp ve své knize věnované Himmlerovi úspěšně vyvrací. Popření Hitlerovy izolované snahy (a viny) v Breitmanově podání úzce souvisí s jeho celkovým interpretačním východiskem. Richard Breitman je totiž obvykle řazen do skupiny tzv. umírněných funkcionalistů, kteří nepovažují „konečné řešení“ za výsledek dlouhodobého Hitlerova plánování, ale za z počátku ne zcela předvídané byrokratické improvizace. Zároveň však nezpochybňují, že prvotní impulz a následný rozkaz ke genocidě evropských Židů musel být vydán přímo vůdcem. Tento úhel pohledu umožňuje autorovi sledovat běh událostí na „trnité cestě k Osvětimi“ přesně, objektivně a bez emocí, aniž by však jakýmkoli způsobem bagatelizoval utrpení Himmlerových obětí. Tomuto záměru odpovídá i časové vymezení: první kapitola je věnována počátku Himmlerova působení ve straně a v SS a kniha se v podstatě uzavírá konferencí ve Wannsee v říjnu 1943. Breitmanovu práci tak můžeme jen stěží označit za klasickou historickou biografi i. Jedná se spíše o hlubokou analýzu Himmlerovy role při realizaci „konečného řešení“, která je prováděna na základě maximálního využití většiny dostupných pramenných materiálů, z nichž některé – např. Himmlerovy diáře a kancelářské deníky jeho úřadu – byly zpracovávány vůbec poprvé. Systematicky uspořádaný, byť rozsáhlý poznámkový aparát (více než sedmdesát stran) dává čtenáři možnost snadno se v nich orientovat Může však odradit ty, kteří se do knihy začetli s očekáváním, že se jedná o další populární životopis nacistického předáka. Avšak ani osoba a povahové rysy reichsführera nezůstávají autorem opomenuty. Naopak vystupují jako leitmotiv knihy z jeho činů a jednání s ostatními představiteli nacistického aparátu. Breitmanův portrét ukazuje Himmlera jako pedantického, úzkoprsého člověka, oddaného věci, jejímž uskutečněním byl pověřen. Muže, který mohl organizovat a plánovat vraždění a násilí, nemohl jej však, byť jen jako svědek, snášet. Breitmanovo zpracování Himmlerových deníkových záznamů odhaluje jeho úvahy, snahy a až obsesivní zaměření na detaily. Na rozdíl od některých svých souputníků nevynikal Heinrich Himmler brilantním intelektem a ani ve fyzickém ohledu nemohl být typickým prorokem „nového řádu“. Jak poznamenal jeden z prvních Hitlerových životopisců, Himmlerova vášeň pro čistotu rasy a šíření nordického ideálu pramenila z jeho pohrdání jednotlivci – i sebou samým. Himmler se tak stal ideálním vykonavatelem Hitlerova příkazu k exterminaci „podlidí“. Breitman na několika místech vyvozuje, že přes stále chybějící důkaz o Hitlerově příkazu ke genocidě neexistuje pochybnost, že by nevzešel od samotného vůdce. Avšak realizaci úkolu, který by naplnil vyšší poslání, k němuž byl Hitler ve svých představách povolán, mohl spolehlivě provést pouze Himmler, jehož vůdce nazýval věrným Heinrichem. Popis vztahů mezi Hitlerem a Himmlerem je považován za jedinou část Breitmanovy jinak vynikající knihy, vůči níž je možné vyslovit kritiku; autorovi se zde vyčítá přílišná stručnost a určitá schematičnost. Breitmanova kniha vyšla poprvé v nevelkém nákladu v roce 1991. Okamžitě však vzbudila zaslouženou pozornost svými vědeckými závěry i inovativní interpretací (mimo jiné byla oceněna Fraenkelovou cenou za historický výzkum holokaustu) a stala se jednou ze základních publikací při studiu této problematiky. Nyní se dostává do rukou i českým čtenářům. Český překlad vychází z anglického originálu, přihlíženo bylo i k německému vydání Heinrich Himmler. Architekt der Endlösung. To bylo oproti původnímu vydání ještě rozšířeno, zachovalo řadu termínů v původním německém znění, a bývá proto odbornou veřejností považováno za směrodatné. Česká verze byla díky iniciativě nakladatele doplněna ještě o rukopisný dodatek, který byl napsán speciálně pro české vydání. Tento dovětek se týká „konečného řešení“ a germanizačních plánů v protektorátu. Přestože se jedná pouze o několik stran, které nemohou a ani nemají za cíl podat vyčerpávající pohled na danou problematiku, obsahují zpracování pramenů z Národního archivu USA (Monttovy depeše a spisy věnované Erwinu Kuenzelovi), které mohou být pro domácí historický výzkum přínosem.
Překlad Jiří Kasl, Argo, Praha 2004, 354 s., 389 Kč