Naše televize je ženského rodu; ráda se proto dělá mladší. O jejím skutečném věku bude asi věčný spor. Jedni tvrdí, že má sedm let a počítají za den jejího narození 1. květen 1953, kdy se začalo u nás pravidelně vysílat. Jiní zastávají názor, že ji viděli už na Mezinárodní výstavě (MEVRO 1948). Bylo tehdy v Praze dvacet přijímačů. Měla by být tedy podle nich už dvanáctiletá.
V květnu roku 1945, za třesku posledních zákeřných výstřelů okupantů, opouštějících naše území, odevzdal generál Rudé armády Samochvalov hrstce našich tanvaldskou budovu, v níž se za války vyráběly elektronky — budoucí Výzkumný ústav Československé televize. Tady začali naši pracovat už v polovici října 1945. Sešlo se jich tu asi dvacet, ze všech koutů republiky. Opustili domovy a šli do pohraničí, přišli ze Škodovky, ze Zbrojovky, z Mikrofony, z Telegra. e, z pošt i z rozhlasu — a dali se do práce. (...)
Projektanti navštívili už 24. 9. 1946 osobně primátora s. Václava Vacka. Televizi? A kam ji dáme? Na to dohlédnu osobně! — Právě svačil. S načatou houskou v ruce vážil s projektanty cestu ze své pracovny do plánovací komise: Dejte jim, soudruzi, co máte nejlepšího... — Tak bylo už v roce 1946 zajištěno místo pro výstavbu budoucího televizního střediska v Praze na Pankráci. (...)
Po léta toužebné přání pracujících bylo den po dni naplňováno činy. Kraj po kraji, oblast za oblastí mohla zachytit televizní program. Radostné dílo šlo rychle a čím dál směleji kupředu. Pracovníci Spojprojektu v něm ukládali nejlepší svou zkušenost i zahraniční poznatky. Neměli vzoru pro tak velkolepou výstavbu, pro tak obrovitý úkol. Ale veliká důvěra v jejich kvality uměla přemáhat sebevětší únavu z vyčerpávajícího tempa výstavby. Lednovým usnesením politbyra KSČ v roce 1959 o ještě větším urychlení výstavby televize dostalo se všem budovatelům tohoto díla další významné podpory. Na všech staveništích se tempo zrychlilo. Obětavost, spolupráce, významné závazky. Křížem krážem od rozestavěného nejzápadnějšího vysílače až po rozestavěný východoslovenský. Zatím již vysílač střední Morava a západní Čechy a jihočeský plní své úkoly. (...)
Ale pracuje se i na budoucnosti naší televize barevné. Vsjo budět!, jak říkají sovětští občané. Ano, je to tak. A to jsme se podívali jenom na patnáct roků zpátky. Vždyť tak mladá je naše televize. A jak nás ta doba změnila! Oč jsme bohatší! Umí si proto dnes někdo představit dalších patnáct let?
Dějiny a současnost č. 7/1960, s. 10—12.