Obsese národní povahou je podle sociologa Daniela Prokopa jedním z faktorů, jež v českých v kulturních válkách odvádějí pozornost od vážných problémů ke kouřovým clonám. Kniha Slepé skvrny (Host, Brno 2019) vyšla před koronavirovou epidemií i před protirasistickými protesty v USA a v západní Evropě. Na Prokopem popsaná „neviditelná“ zranění české společnosti by se tedy měly politické síly zaměřit v nadcházejících úklidových časech. Prokop se vedle Česka věnuje i USA a tuzemský rasismus v konkrétních sociálních dopadech ze srovnání nevychází dobře. Podobně jako systémová diskriminace Romů podle něj patří zadluženost, slabiny školství či daňové úniky mezi témata, jež zanedbává nejen provládní mediální mainstream a která v důsledku spoluurčují volební výsledky i distribuci bohatství a moci. Zájmy a postoje, které vycházejí z odlišných zkušeností a postavení lidí ve společnosti, zbavujeme převáděním na „typickou českost“ jejich oprávněnosti. A sami se připravujeme o možnosti je pochopit. Týká se to argumentů, které diskusi o chudobě občas smetou poukazem na to, že si Češi často stěžují. Nebo i snahy vysvětlovat oslabování důvěry v demokracii spíše touhou mas po autoritativní vládě minulosti než deziluzí z likvidačních exekucí, sociálních problémů či omezené vymahatelnosti práva. Oprávněná diskuse o daňových optimalizacích i daňových únicích (…) je u nás (…) zapovězena jako produkt pověstné závistivosti místního kmene Čechů. (…) Mýtus národní malosti Čechům zakazuje, co je jinde povoleno.
- mš -