Tuberkulóza si v průběhu 19. a první poloviny 20. století vyžádala miliony obětí na celém světě. K jejímu masivnímu rozšíření došlo v důsledku průmyslové revoluce a s ní spojené migrace obyvatelstva z venkova do měst. Přestože účinné medikamenty byly do praxe zavedeny až během druhé poloviny 20. století, k poklesu nemocnosti významnou měrou přispěl objev dvou francouzských vědců – BCG vakcína.
Tuberkulóza byla od nepaměti v řadách odborné i laické veřejnosti považována za nemoc nevyléčitelnou a dědičnou, čemuž nasvědčovala i dobová pozorování. Této nemoci většinou podléhaly celé rodiny, což ovšem nebylo způsobeno její dědičností, ale naopak úzkým a trvalým kontaktem, který s nakaženým jedincem měli ostatní členové domácnosti. V průběhu let se objevili lékaři, kteří s většinovým názorem nesouhlasili a tuberkulózu cíleně testovali. Jedním z nich byl i francouzský vojenský lékař a epidemiolog Jean-Antoine Villemin (1827–1892), který již roku 1865 svými pokusy na králících prokázal infekčnost tuberkulózy.
...