V esejích Winfrieda Georga Sebalda (1944 až 2001) Byt ve venkovském domě (z němčiny přeložil Radovan Charvát, Paseka, Praha 2018) se sešli Johann Peter Hebel, Jean-Jacques Rousseau, Eduard Mörike, Gottfried Keller, Robert Walser a Jan Peter Tripp. Do jedné knihy je svedlo nejen osobní zaujetí literárního historika Sebalda, ale především jejich (někdy až chorobná) oddanost tvorbě – převážně psaní: … psaní lze chápat jako stále pokračující nutkavé jednání, jež dokazuje, že spisovatel je ze všech subjektů chorých myšlením nejméně vyléčitelný. K postřehům o osamělcích a tvůrčím procesu Sebald přidává i trefné poznámky k epochám od osvícenství po 20. století: Představa světa biedermeieru je dokonalé miniaturní aranžmá pod skleněným poklopem. (…) Švábský kvietismus (…) je jako celé biedermeierovské umění jen snahou stavět se mrtvým, neboť nás čeká nedobrý konec. Tehdejší každodenní život byl ve skutečnosti mnohem méně bezpečný, než jak nám může z dnešního závistivého úhlu pohledu na biedermeierovskou idylu připadat. Všude v rodinných příbězích takového Grillparzera, Lenaua a Stiftera se rozevírají šeredné propasti strachu před bankrotem, ztrátou důvěryhodnosti a znevážením. Úvahy o psaní či malbě prostupuje pátrání po kořenech problémů, jež jsou stejné dnes i kdysi: … návrat domů z exilu, stejně jako exil samotný, lze srovnat s příliš brzy prožitou smrtí. A kdo se jednou rozhodne tvořit, ví, že je to navždy: psaní je totiž tak trochu provizorní neřest, jíž se ten, kdo s ní jednou začal, většinou už nezbaví.
- ivc -