Ve druhé polovině 18. století prožívalo včelařství velký rozvoj, protože získalo značnou podporu ze strany státu a stalo se předmětem zájmu badatelů. Byly vydávány patenty, vypláceny podpory, zakládány včelařské školy a na trhu se objevila řada titulů zpřístupňujících výsledky vědeckých výzkumů. Průkopníkem racionálního včelaření v našem prostředí byl katolický farář Josef Antonín Janiš (1749–1821), který v roce 1789 zveřejnil pozoruhodný spis Aučinliwé sprawowánj Wčel pro obecného Kragana w Králowstwj Cžeském (NK Praha, sign. 54G 11059). V patnácti kapitolách vysvětloval nevýhody tradičního způsobu včelaření, vyvracel pověry a napravoval omyly. Za zásadní problémy považoval nedostatek znalostí, neschopnost uplatnit je v praxi, odpor ke včelínům a rozebíracím úlům. Nové postupy formuloval srozumitelným jazykem, přizpůsoboval je místním poměrům a dokládal příklady. Na závěr umístil měsíční kalendář prací, výkladový slovník základních pojmů, abecední rejstřík, dvě rozkládací přílohy s vyobrazením včelínů, úlů a včelařských potřeb.
...