Když válečné jaro 1945 přineslo konec běsnění na evropských bojištích, pozice poválečného Československa už byla nasměrována do vznikající mocenské sféry Sovětského svazu. Ozbrojený odpor hlavního města v první květnové dekádě zdramatizoval závěr války v Čechách a Stalin si dobře uvědomoval důležitost osvobození Prahy z prestižních i strategických důvodů. Vojska 1. ukrajinského frontu se proto z berlínského směru stočila směrem k jihu a urychleným přesunem přes Krušné hory postupovala do středních Čech. Pražští povstalci mezitím uzavřeli 8. května s Němci kapitulační dohodu. Díky obdivuhodnému nočnímu výkonu dorazili rudoarmějci do Prahy již brzy ráno následujícího dne, a definitivně tak stabilizovali situaci. Velitel frontu maršál Ivan Stěpanovič Koněv (1897–1973), který se (v závěsu s kolegy Jeremenkem a Malinovským) stal hlavní tváří vítězných vojsk, zažíval triumf, jenž mu alespoň částečně vynahradil zklamání z Berlína, kde klíčové části města obsadily jednotky jeho rivala Georgije Žukova.
...