V pozdním středověku a raném novověku v podstatě každý velkoobchodník a kramář musel vést kupeckou či obchodní knihu, ještě přesněji kupecká registra. Bez této kupecké knihy nemohl mít obchodník přehled o svém obchodování a finančních pohledávkách či vlastních dluzích. Původně neměla úřední platnost (na rozdíl od městských register), ale od konce 16. století začaly být i tyto soukromé kupecké knihy úředně uznávány jako obchodní doklady. Pro české země v období středověku a raného novověku dosud známe pouze dvanáct zachovaných kupeckých knih či jejich zlomků. Jedná se o tři zlomky kupeckých knih z Prahy a Českých Budě jovic ze 14. století, dále o kupeckou knihu z Chebu z poloviny 15. století a o čtyři kupecké knihy z Jihlavy, dvě kupecké knihy z Brna, jednu knihu (opět) z Českých Budějovic a rovněž jednu knihu z Nového Jičína ze 16. století. Z těchto dvanácti kupeckých knih byly edičně zpřístupněny jen tři zlomky ze 14. století a dvě kupecké knihy – českobudějovická, již si vedl obchodník se železem Nikolaus Bartholome v letech 1560−1568, a kniha novojičínská, v níž si vedl záznamy obchodník s kramářským zbožím (pravděpodobně Blasius Österreicher) v letech 1585–1589. Pohled na obchod a vedení kupeckých register s nejrozličněj ším kramářským zbožím přináší vedle tří zlomků knih ze 14. století s několika zpřístupněnými folii kramářského zboží pouze kniha novojičínská (asi 55 obchodovatelných artiklů).
...