v českých zemích máme „svého“ Husa, v německojazyčném prostoru se stejnému věhlasu těší hlavně Luther. Jeho odkaz si navíc letos, po pěti staletích, připomněli v Německu napříč všemi konfesemi – den reformace byl jako státní svátek připomenut ve všech spolkových zemích, nejen v těch protestantských. Ekumenické úsilí křesťanských církví z druhé poloviny 20. století tak kulminovalo 31. října 2017 – a adjektivum, které se k tomuto konkrétnímu jubileu bude pravděpodobně vázat, bude variace slova „ekumenický“. I když – nechme se překvapit. Časový odstup a nadhled je z hlediska historické interpretace tím nejzajímavějším činitelem. Propojování reformačního hnutí osobami Husa a Luthera patří ve střední Evropě takříkajíc k folkloru. Do jaké míry ovlivnil český martyr německého reformátora? To je jedna z otázek, na něž se snaží listopadové číslo ĎaSu odpovědět. Autorky a autoři se rovněž zaměřili na podobu setkávání Luthera s Husem i v dalších staletích, nejen bezprostředně v průběhu německé reformace. Zamyšlení nad pětistým výročím Lutherova vystoupení je v evropské, značně sekularizované společnosti, v období, kdy se v Evropě opět snažíme vymezovat proti islámu a současně se ptáme, co je jádrem tradiční evropské kultury, zajímavý moment. A tak se i v některém z dalších čísel k luteránskému výročí vrátíme. Stejně jako v tomto čísle navazuje na říjnový tematický blok o revoluci v Rusku článek o vztazích mezi bolševiky a ruskými sektáři.
Adventní období naplněné tolerancí
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová