Ladislav Helge (1927–2016) patřil ke generaci roku 1956 (jako Zbyněk Brynych, Vojtěch Jasný nebo Karel Kachyňa), ke generaci, která v hraném filmu debutovala v druhé polovině padesátých let, tedy po památném odsouzení kultu osobnosti v projevu Nikity Chruščova. On i jeho kolegové se prosazovali jako asistenti režie, což je nejprve předurčilo ke klasickému způsobu vyprávění generace předcházející. Helge, byť sám na začátku své tvůrčí dráhy, dokázal však nastupující generaci vlastním příkladem pootevřít prostor pro její svobodnější usilování, a to jak díky svému modelovému filmovému debutu Škola otců (1957), tak organizační práci v profesním svazu (jeho aktivita ve FITES). Paradoxně to byl ale právě Helge, na něhož se snesl největší nápor filmové kritiky, konkrétně kvůli jeho filmu První den mého syna (1964), údajně proto, že se nad únosnou míru zhlédl v poetice nové vlny.
...