jistě nemálo z vás zažilo lampionové průvody a nenápaditou výzdobu oken plnou „revolučních“ symbolů – to vše na počest VŘSR. Jiný výklad událostí v Rusku roku 1917 než ten, který prošel ideologickým sítem ústředních a jiných výborů komunistických stran, byl ve východním sektoru těžko představitelný. Ideologie převálcovala jakýkoliv záchvěv kritického přístupu. I proto mě těší, že tematický blok říjnového čísla se věnuje revolučním událostem v Rusku způsobem, který byl před rokem 1989 nemyslitelný. Činí totiž jeho interpretaci mnohem barvitější.
A přitom cesta k uchopení moci bolševiky vypadala i v samotném roce 1917 spíše nanicovatě. Kupříkladu T. G. Masaryk v textu, který vyšel počátkem června 1917, shrnoval: Podávám tento stručný výklad situace v Rusku s velkou rezervou. Revoluce je konečným vyústěním ruských revolučních hnutí, která se odehrávala od děkabristického hnutí v roce 1825. Proto je tak komplikovaná, nebo spíše je syntézou různých revolučních hnutí. (…) Revoluce je dílem Petrohradu, hlavně socialistických pracujících tříd a vojáků v hlavním městě. Zpočátku byli důstojníci a liberálové poněkud pasivní a jednali pod tlake socialistů. Socialisté byli organizovaní a dovedli agitovat, zatímco liberálové začínají využívat metod agitace teprve nyní. Mám dojem, jako by všechny revoluční síly byly jaksi malátné. Dokonce i extrémní přívrženci pana Lenina prokazují málo energie… A počátkem listopadu v časopise Československý voják (14. 11. 1917) ještě dodal: Víme, že jsou nyní v Rusku „komplikace“, ale doufáme, že to přejde…
Nepřešlo, naopak, energie měli nakonec přespříliš. Jak nenápadný, a přesto razantní může být posun na politickém poli.
Říjen plný dobrých voleb
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová