Dychtivá slova sovětského malíře Jevgenije Kibrika z roku 1950 v titulku tohoto článku nás přivádějí k pozoruhodnému fenoménu našich náměstí, parků a prostranství druhé poloviny 20. století. Pomníky bolševického vůdce ve své četnosti sice představovaly masivní propagandistický import, nicméně při bližším zkoumání vykazuje příval Leninových plastik, který postihl poúnorové Československo, vlastní vývoj i souvislosti. Navíc je zřejmé, že veřejný prostor v českých zemích byl pomníkům již z dřívějška nebývale nakloněn, což se ne všem pozorovatelům zamlouvalo – vzpomeňme na F. X. Šaldu a jeho lapidární stať Mor pomníkový z roku 1929. Pominout nelze ani následné rozšíření Masarykových soch ve třicátých letech, které pojetí jedné dominantní politické figury stvrdilo.
...