Minimalistický styl norského spisovatele Roye Jacobsena není českým čtenářům neznámý – po jeho Dřevařích (odehrávají se během rusko- -finské zimní války mezi listopadem 1939 a březnem 1940, kdy Finové vypálili svoje vlastní město Suomussalmi) byl do češtiny přeložen další z jeho úspěšných románů. Ostrov (přeložila Jarka Vrbová, Pistorius & Olšanská, Příbram 2014) vypráví příběh, který by se mohl odehrávat kdekoliv a v jakékoliv odlehlé uzavřené komunitě. A přesto mají životní osudy obyvatel malého norského ostrova BarrØy časový rámec: léta 1913–1928. Překotnost světodějných událostí sem však dorazí jen jako jakási vzdálená ozvěna. V drobných náznacích se vkrádá do dramat všedního dne, mezi sítě při lovu sleďů na Lofotách, při vytahování ohromného kmene neznámého stromu, který sem přinesly mořské proudy až z dalekého jižního Ruska, či s vězněm na útěku, který nejen naruší jednotvárnost ostrovního života, ale především odnese něco, co se už nepodaří vrátit zpět. Kůň se jmenoval po nějakém císaři Vilém a byl jiný než ten, kterého měli kdysi, v první řadě nezuřil, že je na ostrově, a nekopal kolem sebe, byl spíš líný a hodný, a jakmile ho vypřáhli z čehokoli, co musel táhnout, lehl si a spal... Rodina Hanse BarrØye – otec Martin, sestra Barbra, manželka Maria, dcera Ingrid a synovec Lars – se i přesto drží života ze všech sil, bojují o každodenní přežití ostrovního minispolečenství a doufají, že se čas zastaví úplně: Navrátilec se může uklidnit tím, že všechno je, jak má být a bylo, protože největší radost z toho, že se čas zastavil, má vždycky ten, kdo byl pryč a vrátil se...
- ivc -