Za Mondscheinsonate podle ústředního návratného motivu měsíce označil spisovatel, literární vědec, editor, překladatel a univerzitní učitel Vladimír Binar triptych svých kratších próz, který před pěti lety vyšel v nakladatelství Triáda pod názvem Číňanova pěna. Textům, jejichž jádra vznikala v ovzduší sedmdesátých let, by se ovšem stejným právem mohlo říkat Rückkehrsonate, neboť o návrat tu vždy běží. Ať už o návrat fyzický, který se po příjezdu do husákovské Prahy stává přímým popudem k psaní, nebo duševní, kdy se autor před dotírající realitou utíká do vzpomínek na místa, která miluje a kde mu bylo dobře: na severní Moravu, Paříž, Tahiti... Ani to však útěchu nepřináší. Čím krásnější a kouzelnější jsou vzpomínky a denní snění, tím větší vyvolávají stesk. Zvlášť jsou-li ona místa vinou vnějších okolností nedosažitelná a rodná země již nemůže být Domovem. Nejsilněji je tento pocit věčného vyhnanství přítomný v prostřední části knihy nazvané Dimanche à Paris, vzrušeném monologu, v jehož středu září nádherná báseň v próze, moderní pásmo pařížského chodce. V tomto úžasně heterogenním textu se sráží protiklady (plebejství a intelektualismus, chlapská robustnost a něžný lyrismus, bezprostřední předmětnost a reflexivnost…), které byly i v živém Vladimíru Binarovi a díky nimž byl tak okouzlující. Při myšlence na Verlainův bělostný měsíc jednou zatoužil: ... ti z dávných let ho dnes už ani uvidět nemohou, ačkoliv je tenkrát doprovázel stejně jako teď mě, a jen jsem si z celé duše přál, aby se, až toho dne, tentokrát už beze mě, jako dnes bez nich, kdy zas vzplane, rozzáří se a vznese, až zas rozpustí svůj hlas, aby se neustále, ó díky!, jen co odejdu za nimi (…), odrážel luny svit do mého navěky temného spánku… Snad se mu přání splní, zemřel 13. ledna 2016.
- ndv -