STALO SE NA PODZIM ROKU 1517. Martin Luther sepsal svých 95 tezí (Disputatio pro declaratione virtutis indulgentiarum) jako základ pro teologickou disputaci a poslal je Albrechtu Braniborskému, biskupu mohučskému a magdeburskému. Tyto teze měl údajně rovněž přibít na kostelní dveře ve Wittenberku, který není od Magdeburku příliš vzdálen. Ovšem dnes nad autenticitou tohoto faktu, tak ikonického pro německý dějinný příběh, historici výrazně pochybují. Ať už to s přibitím tezí na vrata bylo jakkoliv, skutečnost, že se německými zeměmi poté „prohnala“ reformace, je nezpochybnitelná. A její výročí si protestanté (a obzvláště luteráni) připomínají každoročně 31. října (Reformationstag). Ovšem blíží-li se výročí Lutherova vystoupení zvící půl tisíciletí, je to důvod k oslavě ještě větší. Takzvaná reformační jubilea (Reformationsjubileen) se především v německých zemích slaví tradičně již od 17. století. Podoba těchto oslav nebyla nijak ustálená, dokonce se kvůli nejrůznějším politickým a válečným událostem měnila i jejich intenzita, nemalý vliv na ně měly rovněž různé podoby krize protestantismu. Například už při oslavách v roce 1817 se hovoří o tom, že se jednalo spíše o svátek historický než církevní (Jubel ohne Glauben). Při pohledu na dnešní letopočet je jasné, že onen další mezník je již na obzoru, a při načtení webových stránek www.luther2017.de je více než patrné, že v Německu nenechávají oslavy náhodě ani přípravy akcí na poslední chvíli (maně člověka napadá srovnání s husovským výročím z léta 2015). Už od roku 2015 se konají různé výstavy, přednášky či semináře a vycházejí také nové knihy, jež rekonstruují nejen Lutherův život, ale především jeho vliv na společnost. A tak není divu, že Luther „pronikl“ také mezi figurky, jež pro „děti“ ve věku od čtyř do devadesáti devíti let vyrábí firma Playmobil. Na první pohled bizarní nápad se ale ujal – britský list Independent 15. února 2015 shrnul, že se podle údajů firmy prodalo během tří dnů 34 000 Lutherových figurek, což z tohoto otce zakladatele německé protestantské církve udělalo postavu, jež se mezi „playmobiláky“, jak se jim familiérně přezdívá v češtině, prodávala vůbec nejrychleji. A to i přesto, že cena Luthera v playmobilácké krabičce nebyla vůbec nízká – základní sestava stála téměř šedesát euro (dnes je základní sestava k mání přibližně za 10 euro). „Limitovaná edice“ už nebyla v létě 2015 k sehnání ani přímo ve Wittenberku, kde ji sice v informačním centru nedaleko pověstných kostelních vrat avizovali, avšak u pultu zbyly natěšenému návštěvníkovi pouze oči pro pláč... Situaci nezachránil ani stavební ruch, který sice sliboval, že Wittenberk bude v roce 2017 jako ze škatulky, avšak do té doby se návštěvník musí smířit s lešeními a ohradami, jež areál, místo Lutherova intenzivního působení, nemilosrdně zahalují a přehrazují. Záchranou je ale expozice v takzvaném Lutherově domě (Luthershaus), kde reformátor žil se svou ženou Katharinou von Bora a který proslavil svými Tischreden (při troše fantazie se zdá, že právě tato prostora byla použita k sestavě stavebnice „v rozšířené verzi“, tedy s psacím pultem a knihovnou; škoda, že chybějí kachlová kamna a těžké vyřezávané židle) – dnes se tu nachází největší muzeum reformačního hnutí na světě. Luthera mezi playmobiláky zaznamenala dokonce i česká média, přesněji life-stylové rubriky, které nezapomněly podotknout, že Lutherův předchůdce Hus by jistě uspěl mezi Igráčky. Uvidíme, třeba při dalším jubileu.
...