Staří Seveřané se smáli často a rádi. A humorná je, což možná leckoho překvapí, i jejich literatura. Vedle žánrů vyloženě zábavných (lživé ságy), najdeme veselé scény i v realistických rodových ságách, královských ságách, naturalisticky drastických ságách o současnosti, stejně tak ale i v náboženské literatuře pohanské (eddické písně) a křesťanské (ságy o biskupech, ságy o světcích). Humorem si občas poslouží staroseverské zákoníky (lQg) a kratší lidovější příběhy (þættir). O čem taková literární prominentnost humoru svědčí?
...