Jistý lovec jednou spatřil veselící se mnichy. Smích zbožných mužů jej zarazil, a proto to jejich opatovi, svatému Antonínovi Poustevníkovi, vyčetl. Svatý Antonín jej vyzval, aby silně napjal luk. Lovec to učinil. Antonín ho požádal, aby to zopakoval, lovec to s váháním udělal. Když to po něm ale chtěl Antonín už poněkolikáté, odmítl: luk by mohl prasknout. A stejné je to se smíchem, odpověděl svatý Antonín: bez občasné veselosti by nebylo možné snést duchovní vypětí.
...