Román Andrewa Millera Čistý (z angličtiny přeložil Tomáš Kačer, Host, Brno 2013) svým způsobem navazuje na Sueovy Tajnosti pařížské, ač je chronologicky předchází a literární formou značně převyšuje. Avšak atmosféra nedaleko „břicha Paříže“, čtvrtí v okolí tržnice Les Halles, je totožná, umocněná specifi ckým zápachem šířícím se z přeplněného Hřbitova neviňátek. Ve vzduchu je však i něco dalšího. Změna. Děj románu se totiž odehrává těsně před vypuknutím Francouzské revoluce. A hlavní hrdina, inženýr Jean-Baptiste Baratte, dostává z nejvyšších míst nezvyklý úkol – zlikvidovat hřbitov. Ve jménu rozumu a budoucnosti. A také lidu, ale ten se zdráhá pochopit, proč mu stát bere to, na co je zvyklý, co považuje za výsostně nedotknutelné – své mrtvé.
Pořád nezvládne přečíst celou stranu v Buff onovi, nevzpomíná si, kdy a proč si ho koupil. Přemýšlí, nakolik je lidský život jen příběhem, který si o sobě vypráví. Uvažuje, kolik se toho ztratilo z jeho vlastního příběhu. A jestli na tom záleží. (… ) Vespod desáté jámy leží ostatky nějakých třiceti či čtyřiceti dětí. Na upřesnění počtu skutečně není čas. Guillotin a Th ouret odhadují věk dětí v době úmrtí na rozmezí od čtyř do deseti let věku. Manetti, když je dotázán, přikývne. Epidemie v sirotčinci v Plessy − v roce 1740? Možná 1741...
Millerův román zachycuje těžkosti prosazování toho, co známe z učebnic pod pojmem osvícenství, a také vřící lidské emoce před revolučním výbuchem. Do příběhu zapojí i skutečné postavy, které na sklonku 18. století vykročily ze zapadlého pařížského okrsku vstříc „velkým dějinám“.
- ivc -