Intelektuálové mívají sklon pohlížet na oblast módy jaksi štítivě nebo rovnou s opovržením jako na doménu povrchní líbivosti. Zcela jinak, hlouběji, se na ni v knize (Nová) móda módy (přeložila Naděžda Bonaventurová, Rubato, Praha 2014) dívá nestor italské fi lozofi e a umělecké kritiky Gillo Dorfl es (narozen 1910). Autorův základní postulát zní, že móda není jen frivolním, efemérním, salónním jevem. Zůstává nadále zrcadlem způsobu života, psychologického postoje jednotlivce, jeho profese, politického zaměření, vkusu… [je] vázána na určitou historickou, sociologickou a uměleckou motivaci, jež určuje, i když nepřímo, její kánony. V krátkých esejích se Dorfl es zabývá nejrůznějšími stránkami módy, již chápe šířeji než jen jako věc odívání. Klade si otázky, proč je to či ono „v módě“, nebo naopak „z módy“ vychází, a čím je kolísavost vkusu podmíněna. V proměnách módy pak nachází souvislosti s antropologickými a psychologickými konstantami člověka, se závažnými společenskými posuny či politickými událostmi, a upozorňuje i na korelaci estetických a etických aspektů. Ve svých úvahách o oděvní módě se neomezuje na haute couture známých návrhářů a přehlídkových mol, nýbrž se stejně důkladně věnuje problematice masové konfekce či periferním oblastem, jako je třeba móda turistická. Jinde analyzuje příčiny popularity takových fenoménů, jakými jsou kozačky a minisukně, nebo sleduje smysl módy jako prostředku identifi kace s určitým „kmenem“, úlohu módy v populární hudbě, význam obnažování atp. Celek sklenuje autorovo přesvědčení, že studium módy vede k lepšímu pochopení člověka i civilizace, v níž žijeme.
- ndv -