tématem v listopadovém čísle navazujeme na akci Národního památkového ústavu – Francouzský rok. Není to ostatně poprvé. Vzpomeňme na Rožmberský rok (DaS 4/2011) či Pernštejnský rok (DaS 8/2012). A protože se obě zmíněná témata setkala se značným nadšením u Vás, čtenářů, jsem ráda, že tentokrát se nám podařilo poskládat střípky z bohatého šlechtického světa francouzsky mluvících rodů, které přišly do českých zemí z území dnešní Francie a Belgie. Letošní „rodový rok“ je přece jen v něčem výjimečný: nejsou zde totiž předkládány dějiny „našich“ rodů – u Rožmberků a Pernštejnů to bylo jinak, ti byli součástí české a moravské identity „od nepaměti“, případně se do počátků českých análů snažili vepsat tu nápaditou, tu o něco méně hodnověrnou legendou. Příslušníci francouzských rodů se většinou v českých zemích usadili v době, která byla přelomová nejen pro země Koruny české, ale pro celou Evropu. Jejich „cizorodost“ se přesto do místní reality vpravila vcelku bez vzdouvání nevole. I proto se můžeme s autory přítomných článků ptát, jak se tyto francouzsky mluvící rody postupně proměňovaly a co tato proměna znamenala pro obyvatele zemí Koruny české.
Šarmantní listopadovou inspiraci Vám za redakci přeje
Iveta Coufalová,
šéfredaktor