Sedmdesátá léta 19. století se stala obdobím, kdy nezcivilizované a z hlediska imperiální mocenské politiky zcela přehlížené „divoké“ populace dokázaly sebedůvěrou Západu ještě pořádně otřást. V létě 1876 porazila aliance indiánských kmenů americkou armádu v bitvě u Little Big Hornu a v lednu 1879 rozdrtila zulská vojska britské koloniální síly u Isandlwany. Přestože obě kampaně nakonec „šťastně“ skončily vítězstvím „civilizovaných“, zůstala po obou prohraných bitvách hořká pachuť. Válečné katastrofy v Americe i Africe byly navíc umocněny tím, že v první zahynul George Armstrong Custer – ambiciózní muž těšící se značné společenské reputaci – a ve druhé (i když ne přímo u Isandlwany) francouzský následník trůnu. Scéna smrti bílých vojáků čelících přesile divochů nevyhnutelně podněcovala zájem současníků, kteří se snažili nalézt odpověď na palčivou otázku: „Jak se něco takového mohlo stát?“
...