„Je přece jasno, že řádná ochrana památek je možná jen tehdy, budou-li zde orgány, které ji budou moci řádně prováděti, a to jsou především úřady památkové.“ František Lukavský, 1927.
„Netrpělivě čekáme, kdy konečně bude předložen návrh památkového zákona, který se nám slibuje už snad deset let (...), takže je to už taková pohádka o Červené Karkulce.“ Karel Domin, 1937
Oba výroky poslanců Národního shromáždění vyjadřují nespokojenost se situací památkové péče v meziválečném Československu. Památkové úřady sice existovaly, jejich působení však bylo oslabeno absencí památkového zákona. Přijmout takový zákon a svěřit památkovým úřadům širší pravomoci se v období první republiky nepodařilo.
...