Ačkoliv od pádu berlínské zdi a sjednocení Německa vyrostla v nových spolkových zemích generace Němců, která Německou demokratickou republiku zná jenom zprostředkovaně, fenomén Ostalgie se v dobré kondici dožil dvacátých narozenin a přežívá dál.
Německý neologismus Ostalgie vznikl spojením slov Ost (východ) a Nostalgie a označuje nostalgickou (tj. nekritickou, přikrášlující, sladkobolnou) formu vzpomínání na život v Německé demokratické republice. Ostalgie se však podstatně liší od nostalgického vzpomínání na minulost, které je vlastní všem pamětníkům, v tom, že jde o společenský fenomén, který není jen věcí osobní reflexe jednotlivců, ale stal se součástí východoněmecké kolektivní paměti. Otázkou je, jak vlastně Ostalgie vznikla a co představuje. Jde o víceméně nevyhnutelné generačně podmíněné vzpomínání na vlastní mládí a část života, která zůstala přetržena cézurou roku 1989, anebo je nutné v Ostalgii spatřovat trojského koně, v němž se skrývá hrozba pro demokracii a volání po návratu starých pořádků?
...