Pozorujete českou zahraniční politiku již přes třicet let ze severoamerického kontinentu. Z literatury je známou skutečností, že bipolární blokové uspořádání v Evropě nevadilo britské premiérce Thatcherové, americkému prezidentovi G. H. W. Bushovi ani francouzskému prezidentu Mitterandovi. Kdy podle vás těmto státníkům došlo, že obecně přijímaný status quo již není realitou a esenciální změny systému jsou neodvratitelné?
Nedával bych všechny tři do jedné kategorie. Maggie Thatcherová byla zdaleka nejhorlivější bojovnicí za status quo ante. Motivoval ji strach ze sjednoceného Německa, víra, že mír a stabilitu šlo budovat jen ve spolupráci s Gorbačovem a že rozbití bipolárního řádu by znamenalo jeho pád. Možná, že svou roli hrál i tradiční anglický nezájem o střední a východní Evropu a přesvědčení, že svět mají řídit mocnosti. François Mitterand sdílel její strach ze sjednoceného Německa, ale osud Gorbačova ho už tolik nezajímal. Co se prezidenta Bushe staršího týče, ten se Německa neděsil vůbec a Gorbačov byl pro něj (alespoň zpočátku) jen dalším z řady kremelských vládců. Bush byl především opatrný. Jeden televizní komik si vybudoval úspěšnou kariéru opakováním Bushovy fráze: Wouldn’t be prudent.
...