Prosím laskavé čtenáře, aby následující text chápali jako volné pokračování mých dvou starších článků s názvem Jak být vědcem, které byly otištěny na stránkách tohoto časopisu v letech 1999 a 2006.
Doba pokročila, změnila se a my se zcela podle klasického příměru měníme s ní. Jen znovu připomínám, že uvažuji o vědách humanitních, i když vím, že kolegové z přírodovědných, technických či lékařských oborů se dívají na humanitní i společenskovědní disciplíny poněkud „skrz prsty“ a že pravá věda je pro ně pouze science, kdežto humanities jsou podle nich jen vědou „nepravou“. Přesto jsem přesvědčena, že se mýlí a že kvalitní výzkum v těchto sférách je naprosto srovnatelně intelektuálně náročný i velice přínosný pro společnost. Žel, tato si ze závěrů podobného bádání jen málo bere ponaučení. Často ke své škodě...
...